Mohla byste nám stručně představit historii vašeho vinařství?

Ano, vinařství Prechtl funguje od roku 1839. Dříve u nás byly smíšené zemědělské podniky, jejichž náplní bylo polnohospodářství, vinařství a chov zvířat. Později se začalo se specializací, takže teď máme zemědělce, kteří mají tři sta hektarů půdy, a my máme dvacet hektarů vinic. A s chovem zvířat jsme skončili. Už to neděláme.

Jaké byly Vaše začátky s vínem? Jak jste se k vínu dostali?

Franz, vinař a šéf vinařství, vystudoval zemědělskou fakultu ve Vídni na BOKU. Předtím byl na vinařské škole v Klosterneuburg. Tam se spolužáky rádi ochutnávali různá vína. A ono ho to vtáhlo. Zajímalo ho to čím dál tím více. Doma se začal starat o pěstování vinné révy. Předtím matka hrozny jen prodávala a nevyráběla víno. Franz začal víno vyrábět, prodávat a zajímat se o něj. Díky tomu se produkce začala rozrůstat. A pak samozřejmě i prodej. Nakonec z toho vzniklo vinařství, takové, jaké je dneska, z tohoto prvotního zájmu.

Co vás na práci ve vinařství baví nejvíce?

My jsme se poté vzali, teď jsme už teda rozvedení, ale pracujeme spolu normálně dál. Já mám na starosti marketing a prodej. Dříve jsem se starala o obchodní stránku. Navrhovala jsem akce, webovou stránku a taky veletrhy, tyhle věci mám na starost já. Při tom jsem studovala vinařskou akademii. Takže se vyznám i v oboru. Díky tomuto vzdělání jsem změnila spoustu věcí tady ve vinařství. Třeba například naši specializaci na Veltlínské zelené jsme takhle posunuli dopředu. Dřív jsme vyráběli hodně odrůd a nyní máme třeba osm různých druhů Veltlínského zeleného. Tady jsme fakt šli do hloubky, protože jsme si uvědomili, že mezinárodně má smysl reprezentovat opravdu jen tu hlavní odrůdu. Náš export je 50%, deset zemí světa, takže je to významný podíl. Takže to bylo určitě důležitý. A u Franze je to tak, že hodně miluje to spojení s přírodou. Ve vinici pracuje opravdu rád. To se mu líbí. Rozmazlovat rostliny, můžeme tomu tak říct. Pracujeme hodně blízko k přírodě, tedy s biologickým hnojivem z kravského hnoje. Nepoužíváme herbicidy, pesticidy a vůbec jsme je nikdy neměli. Nejsme certifikování ani bio a nic dalšího. Děláme si, co chceme. Takže jsme spíše konvenční, ale ty vysoký nároky, co máme na naše rostlinky, tu zdravou hroznovou révu dostaneme zpátky, jenom když uděláme tento velký kus práce. A taky máme čtyři lidi, kteří na vinici pracují ručně každý den, půl roku. A je toho opravdu hodně. Když třeba ozelenění na kmínku, místo toho aby jste je postříkali, je strháváte dolů ručně. Takže se tisíckrát zohýbáte dolů na kolena. Ale je to hezká věc, když vidíte, jak to výsledné víno pak chutná. Také hrozny sklízíme ručně, takže vše úplně komplet ruční práce.

Která viniční trať je Vaším pokladem? Které odrůdy zde pěstujete?

Ano, tohle je určitě Weinviertel DAC Ried Längen. Trať Längen se nachází v Zellendorfu, kolem třiceti hektarů. My z toho vlastníme pět. Takže jsme ji, když to jenom trochu šlo, vždycky rozšiřovali. Je to spraš a hodně hluboká půda. Díky té hloubce je půda, na které roste Veltlínské zelené, vždycky optimálně zásobená vodou. A my jsme suchá oblast. Máme jenom čtyři sta padesát milimetrů srážek. Ve Štýrsku mají třeba osm set. Takže dvojnásobek. Máme fakt málo vody. A když pak máte půdu, která drží vodu jako houba, tak je to i v hodně suchých letech dobrý, aby víno chutnalo a bylo šťavnaté.

Pamatujete si nejlepší a naopak ten nejtěžší moment Vaší vinařské kariéry?

Nejtěžší moment je, když jste investičně na limitu. A právě když začínáte, je tolik věcí důležitých jako třeba nový lis. Takže i tyto ekonomické investice, potom také ty vysoké ideály, hodnoty a velké vize. A pak na to vše schází peníze. To je takový ten největší chaos. To bylo fakt těžký. Byly roky, kdy jsem řekla, že letos na dovolenou jet nemůžeme, nemáme na to peníze. A přitom nešlo o moc peněz. Dnes by možná stačilo 1500 eur. To jsme dříve neměli. Takže jsme měli fakt deset let, kdy opravdu nic nebylo. Ale zvládli jsme to, pracovali a dělali i s málem vysoce efektivní věci. A přijdou pak ty hezčí momenty, třeba když Vy pořádáte skvělé degustace. Já jsem pak sama vařila, babička mi pomáhala a mamka a všichni. A tahle soudržnost, to je pak už něco krásného. A lidé to cítí a pak také nakoupí. A to je hezký. To jsou ty nejlepší momenty. Já si myslím, že když člověk věci dotáhne do konce, i když je to opravdu těžký, tak to pak přináší ovoce. Když pak vidíte to, že chodí objednávky, že je poptávka, že vychází krásné články. Měli jsme například vítěze Salonu, právě veltlín Ried Längen. Už desetkrát byl v Salonu Österreich Wein. To je každy rok 200 nejlepších vín z celého Rakouska. Takže to je opravdu velké ocenění. Vítěz Falstaffu, Gourmet, devadesát čtyři bodů, devadesát šest bodů. A to jsou pak skvělé úspěchy. Pak už má člověk prostě jenom radost.

Jak z Vašeho pohledu vypadá ročník 2023? Potýkali jste se s nějakými komplikacemi ve vinohradech?

Ne, právě ročník 23 mi příjde hravý, svěží, má moc příjemnou kyselinu a přesto obrovskou hloubku. Všechna vína jsou poměrně silná. Je to tím, že hrozny byly velmi dobře vyzrálé a vysokou cukernatost. To se nestává každý rok, ale tentokrát to dokonale sedělo. Myslím, že vína mají pěkný potenciál. Protože mají dost alkoholu, vyšší kyselinu, hustotu i viskozitu. Díky tomu krásně zrají, že si říkám, deset let není žádný problém.

Co mohou očekávat zákazníci, kteří Vaše víno ještě nezkusili?